Těžba rtuti

Rtuť je v zemské kůře velmi vzácná.

Hlavní rudou je rumělka (cinabaryt) – HgS. Při jejím pražení na vzduchu uniká oxid siřičitý a páry rtuti, které po ochlazení kondenzují.

V kovové formě se rtuť vyskytuje vzácně a to hlavně díky vulkanismu.

Velká tradiční evropská ložiska v Almadénu (Španělsko), Idrii (Slovinsko) a Mt. Amiatě (Itálie) jsou dnes již bez těžby. V 19. století je nahradila ložiska objevená v západní části obou Amerik. Nyní jsou zde muzea těžby a zpracování rtuti   .

Nejvíce rumělky se dnes vytěží v Číně a Kyrgyzstánu.

U nás se dříve těžila v Horních Lubech na Chebsku nebo na Jedové hoře na Hořovicku. Další blízká ložiska jsou na Slovensku (Rudňany) nebo v Německu.

Rtuť může být odpadním produktem při elektrolytické rafinaci mědi. Může se rovněž uvolňovat při zpracování železné rudy s obsahem rtuti.

Použití rtuti ve výrobcích je v mnoha zemích přísně regulováno a poptávka po ní proto klesá.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..